OSOBNÍ BLOG

Má intimní zpověď na téma "tatové a synové" pro dubnové vydání časopisu Marianne.

Pravý osobní rozvoj se ve většině případů neděje v rukavičkách. Źádáte-li vesmír o dospění, dostanete přímou odpověď. A pravda nemusí být vždy chtěná. Při ochutnávce integrační konstelační práce LIP dle W. Nellese v 8. modulu výcviku Selfbalancing jsem dostal úžasný dar v podobě neskutečné duchovní sody a já si připadal zas jak žák v první třídě. Vlastní hry a stíny, které jsem úspěšně před sebou samým skrýval, viděl celý zúčastněný kruh lidí a já měl chuť utéct z těla. -- "Tady já nebudu, tohle se mi nelíbí, končím, tuhle ostudu nezvládnu", honilo se mi v duchu. Něco ve mne však zůstalo a dalo šanci na změnu dospět a vydržet tu nesnesitelnou chvíli, kdy prostě nevíte, nechápete a navíc se Vám to nelíbí... A od toho tu  pravá seberozvojová práce je. Není příjemná, ale nese velké ovoce v podobě spokojenějšího, šťastnějšího a naplněnějšího života. 

Náše mužská skupina je tu pro všechny, kteří se nebojí pravdy, i když zrovna nemusí být "user friendly". Po únorovém stěhování se opět rozjedeme v březnu v nových prostorách. Více informací naleznete zde: https://www.hlinenakamna.cz/muzska-skupina

V nedávné době jsem měl na konzultaci muže, který potřeboval sdílet svůj příběh. Ten příběh byl velmi bolavý. Hluboce se mne dotýkal, protože i já v minulosti takový příběh prožíval. Přestože jsem mohl mnohkrát mu říci svou radu, mlčel jsem a jen jsem poslouchal. Někde uvnitř jsem totiž věděl, že to nejposvátnější, co pro něho mohu v tuto chvíli udělat, je být jen tichým svědkem jeho zpovědi. Možná snad poprvé za dlouhou dobu se rozhodl své trápení říci jinému muži, který ho za nic nesoudí a nic mu neradí....Byl to silný moment a já si uvědomil, jak zbytečně se my muži od sebe oddělujeme v naivní touze stát se vůči ostatním lepšími, silnějšími a nebojácnějšími. Uvnitř jsme však velmi citliví, zranitelní a neumíme s tím vůbec pracovat. Ano, neumíme, protože nás to nikdo neučil a nikdo v nás nepodporoval.

Ve středu 18. ledna zahajujeme 1. mužský večer, při kterém můžeš zažít pravý opak věčného oddělení, a to opravdovou mužskou jednotu, která vychází ze vzájemného sdílení vlastních příběhů v bezpečném a ohraničeném prostoru. Aby úvodní krok nebyl tak náročný, první, kdo promluví na téma vlastní mužské cesty, budu já sám. 

Přeji hezký nový rok 2023 Všem. 

Jaké je to se starat o 5 dětí?

Ne, nezvládám to. Nic nestíhám, nic nenaplánuju, nic nedržím, nic nenapracuju, nic si neodpočinu, prostě nic, nic a nic. Když se stanete otcem tolika dětí, nadobro vás to změní. Pamatuji si časy, kdy jsem s mým nemocným synem v náručí proseděl několik hodin u stále se opakující pohádky. Pamatuji si na naší tříletou dceru, jak jsem jí v noci hodinu houpal, až jsem samou únavou usnul ve stoje. Pamatuji si na měsíce, kdy jsem nepracoval a nevydělával, protože můj syn byl ve vážném zdravotním stavu. Pamatuji se na okamžiky, kdy bylo těžké si dojít na záchod, protože se vždy našlo nějaké dítě vyžadující si pozornost... Každý takový okamžik mě učil obrovské pokoře, vnitřnímu klidu, odevzdání se a službě dětem. Každý takový okamžik tu byl pro mne, abych dospěl a zkusil říct svému životu konečné a definitvní ANO.

I dnes tu vedle mne leží má nemocná čtyřletá dcera dožadující se osobní přítomnosti. A tak místo práce v terénu jsem doma a pečuju. Svou práci jsem si za ty léta uzpůsobil tak, abych mohl pracovat i z postele. Jsem jediný kamnář v republice, který jezdí pracovat na stavby jeden den v týdnu a zbytek zvládne z domova. Díky svému ANO jsem změnil své pracovní návyky, své podnikání, svůj život i sebe samotného. Jsem hluboce vděčný, že nic nestíhám, nic nenaplánuju, nic nedržím, nic nenapracuju, nic si neodpočinu, prostě nic, nic a nic...

POZOR: Od 18. ledna 2023 začínáme s mužskou skupinou pravidelné večerní setkávání, při kterých se s pomocí hluboce prostupující metody Selfbalancing a následného vzájemného sdílení dotkneme bytostných mužských témat. Jedno z témat se také týká role OTCOVSTVÍ. Máš-li touhu získat podporu na své cestě, napiš a obdržíš více informací. Cesta ke skutečnému mužství může vést i v hluboké jemnosti a citlivosti. Věř tomu, jsem táta 5 dětí.

"Chceš se se mnou pomilovat? Už dlouho jsme se nemilovali" zeptala se mne manželka. Překvapilo mne to. Ta otázka přišla z čista jasna mezi řečí. Děti spaly, byli jsme sami a jen tak popíjeli víno. Nastal moment, kdy se má žena chtěla opět po dlouhé době přiblížit a zacítit něco ze mne. "Ano, Lásko, ty víš, že milování s tebou nikdy neodmítnu." A tak jsme se ten večer spolu velmi jemně a něžně pomilovali...Bylo to hezké, na druhou stranu smutné. Uvědomil jsem si, jak málo ji daruji svého citu, jak se uzavírám místo toho abych se s ní radoval a jak moc zapomínám na drobné denní dary života. Někdy Vás jedno milování zavede k poznání, že vaše žena se s vámi chtěla milovat jen kvůli tomu, aby vás mohla zacítit alespoň na chvilku, na tu malou drobnou chvílku, ve vaší hluboké mužské přítomnosti...